Informační SMS

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27
Hlášení místního rozhlasu 27.10.2020
28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie

Historie

Svídnice dostala jméno od pobřežního porostu „svíd" - voda tekoucí mezi svídami. První písemná zmínka je uváděna v postupních listinách z let 1349 – 1350, kde se uvádí plebanie „Swydnicz“.  Roku 1564 byla Svídnice přičleněna k panství sečskému.

Slavnostní odhalení památníku vojínů padlých v 1. světové válce, dne 27. 6. 1925

Slavnostní odhalení památníku vojínů padlých v 1. světové válce, dne 27. 6. 1925

Na sklonku 17. století zřídil pod Práčovem Josef František Schoenfeld rybník. V roce 1714 byla zřízena při rybníce papírna, ta je zakreslena na známé mapě J. K. Müllera z roku 1720. Prvním papírníkem byl Petr Seifert. Roku 1739 papírna vyhořela. V roce 1755 získal papírnu ve veřejné dražbě Antonín Ritschel z lužického Budyšína. V papírně pracovalo 6 vyučenců a 3 učni. Vyráběl se zde kancelářský, obalový a poštovský papír. Hlavní surovinou byly hadry, které sbírali po vesnicích „hadrníci". Ritschel provozoval papírnickou výrobu do roku 1838. Po jeho smrti odkoupil objekt za 23 tisíc zlatých svídnický mlynář Josef Jeřábek. Výrobu zlepšil a předal ji synovi, který byl vyučen papírníkem. Později výroba zaostávala, a proto byl Antonínem Jeřábkem při papírně zřízen v roce 1852 mlýn. V roce 1854 objekt znovu vyhořel a za sedm let nato papírnická výroba zanikla. Horní svídnický mlýn, který byl po zániku papírny v provozu, byl i nadále nazýván „Papírna". Mlýn vyhořel opětovně do základů v roce 1904, kdy ho provozovala rodina Nekoksova. Po druhé světové válce rybník i mlýn zanikly v souvislosti s budováním práčovské retenční nádrže.

Nekoksův mlýn, původní budova Papírny (20. léta minulého století)

Nekoksův mlýn, původní budova Papírny (20. léta minulého století)

Rybník Nekoksova mlýna(20. léta minulého století)

Rybník Nekoksova mlýna(20. léta minulého století)

První počátky vyučování dětí ve Svídnici a okolních osadách před rokem 1784 spadaly pod kostel Sv. Jakuba Většího v Práčově. Již v letech 1458 – 1460 mělo probošství školu, jejíž působnost nebyla pouze místní. Od roku 1784 místní výuku zaopatřoval Jakub Kolc v obecním domku (č. 8) ve Svídnici.

Roubená škola ve Svídnici z roku 1784, stav na začátku 20. stoletíRoubená škola ve Svídnici z roku 1784, stav na začátku 20. století

Toto soukromé vyučování skončilo v roce 1787, kdy podle císařského nařízení vyučování mělo být vedeno v řádné škole. Tento rok tedy můžeme pokládat za rok zřízení zdejší školy. Od roku 1810 zde působil nový učitel Antonín Jedlička, který původní obecní domek odkoupil od Jakuba Kolce a zřídil zde školu, jíž byl vlastníkem. Vzhledem k rostoucímu počtu dětí docházejících do školy požádal o zřízení nové školy. A tak 1. dubna 1828 byla zahájena stavba přízemní budovy nové školy, ve které po jejím dokončení byla 17. února 1829 zahájena výuky v jedné třídě. V roce 1846 byla školní budova doplněna dvorkem, kůlnou, chlévem a zahrádkou, v roce 1855 byla vykopána studeň. V roce 1878 byla budova rozšířena o další jedno patro a od roku 1879 probíhala výuka již ve dvou třídách, třetí třída byla otevřena v roce 1885.

Skola_Svidnice_3.jpg

Spořitelní a záložní spolek Kampelička ve Svídnici byl jeden z nejstarších v okrese. Byl založen na popud řídícího učitele Antonína Motyčky na ustavující valné hromadě dne 25. listopadu 1900, kdy se sešlo 16 členů. I přes kritický rok 1918 kdy byla Kampelička ve finanční ztrátě a rok 1919, kdy byla na valné hromadě navržena likvidace spolku, byla po těchto kritických letech činnost spolku udržována do roku 1923 bez zřetelného růstu. Rok 1923 byl mezníkem – spolek rozšířil čtyřnásobně svůj obvod na další obce a zlepšila výrazně hospodářský výsledek. Kampelička poskytovala úvěry třem vodním družstvům, hasičským sborům a úvěrově se podílela na výstavbě dvou třetin nových domků ve Svídnici, podporovala spoření školních dětí. Tyto velmi dobré výsledky hospodaření Kampeličky umožnily stavbu nové vlastní budovy Kampeličky, která byla slavnostně otevřena dne 11. července 1937.

Kampelička.jpg

 

Osada Práčov leží na levém břehu Chrudimky, 3 km severně od Nasavrk. Významnou dominantou a památkou Chrudimska je kostel sv. Jakuba Většího v Práčově.

Kostel Práčov.jpg

Nestarší písemnou zmínku o něm můžeme přiřadit k roku 1349 v listině související se zřizováním litomyšlského biskupství. Ze stavebně historických průzkumů vyplývá, že výstavba kostela zřejmě měla nejméně dvě fáze, jednu datovanou do doby před rokem 1349, kdy již předchůdce gotického kostela s plebanií musel stát vzhledem k tomu, že v postupních listinách z let 1349 -1350 je uváděna plebanie „Swydnicz“, a druhou ve slohu lucemburské gotiky z období 1360 až 1380. Tvarosloví gotických článků kostela v Práčově dobře koresponduje s řadou dalších gotických staveb realizovaných v letech 1360 až 1390, jako např. přípory v arrasovské části katedrály sv. Víta a kostela Panny Marie před Týnem na Starém Městě v Praze, nebo části kostela Panny Marie v Chrudimi. Je pravděpodobné, že stavební huť do Práčova přišla z Chrudimi nebo z Podlažic. Kostel v Práčově tak lze zařadit na významné místo mezi památkami vyspělé gotické architektury doby lucemburské.

Středověká historie kostela je spojena především s existencí nevelkého kláštera, zřízeného ve 2. polovině 14. století, nejspíše mezi léty 1361 až 1366, Jarošem Lacembokem z Chlumu a na Strádově jako probošství benediktinského kláštera v Podlažicích, osazené v počátku pouze 4 mnichy. Středověké obytné objekty mnichů přiléhaly ke kostelu u jeho jižní zdi směrem k Práčovu. Benediktinské proboštství na Práčově, kde součástí jeho komplexu byl i kostel sv. Jakuba Většího, však záhy zaniklo během husitských bouří v roce 1421, kdy byl klášter chrudimskými přívrženci husitů zbořen a vypálen, včetně upálení 24 zde působících mnichů. Klášter zůstal v sutinách, roku 1580 se uvádí jako „zbořený a pustý“ a dále přetrvávala, po obnově kostela Janem Horynou z Honbic v 15. století, pouze stavba kostela, který prošel řadou dalších stavebních úprav.

Věž nejspíše již v 16. století měla bedněnou nástavbu, v níž byly zavěšeny dva renesanční zvony (1558), doposud se zachoval jen jeden z nich.

Pohlednice kostela Sv. Jakuba před rokem 1900 ještě s původní cibulovitou střechou věže.Pohlednice kostela Sv. Jakuba před rokem 1900 ještě s původní cibulovitou střechou věže.

Kostel byl opravován roku 1675 včetně zřízení hlavního barokního oltáře s obrazem sv. Jakuba, jednoduché zpovědnice a dřevěné vyřezávané kazatelny. Roku 1773 byl kostel přestavěn a po této barokní přestavbě byla zřejmě horní část věž zakončená dřevěnou osmibokou bedněnou zvonicí doplněna cibulovitou bání. Ta je patrná jak na kresbě J. Venuta z roku 1796, tak i na jedné z pohlednic pořízené před rokem 1900, než byl stržen dřevěný vršek věže a cibulovitá báň kostela a věž byla dostavěna jako zděná a zakončená štíhlou špičatou jehlancovou gotickou střechou. Předtím ale, vzhledem k tomu, že se kostel na mnoha místech rozestupoval, byly roku 1851 opraveny podpůrné pilíře, zdi byly staženy železnými kleštinami a současně kostel byl regotizován novogotickými úpravami Františka Schmoranze. V roce 1865 bylo opraveno presbyterium a tři okna. V roce 1914 byla šindelová krytina věže zaměněna za oplechování a byla opravena břidlicová střecha lodě kostela, která byla v roce 1965 nahrazena současným eternitem.

J_Venuta_1796.jpgKresba J. Venuta z roku 1796, v popředí budova papírny, na horizontu kostel Sv. Jakuba Většího v Práčově s bedněnou vrchní částí věže a cibulovitou bání střechy.

Kostel je vybaven varhanami z roku 1815, které jsou dílem vynikajícího králického varhanáře Josefa Ignáce Welzela. Manuál má rozsah C –c3 (49 tónů), pedál má rozsah C – a0 (krátká oktáva, 12 tónů). Byly provedeny opravy v letech 1832, 1855, 1871 (Jan Mácal), 1956 (F. Čálek) a v roce 2015 uvedení do provozu (Miroslav Pošvář).

Kostel_varhany.jpg

Použité zdroje:

[1]   Jan Sommer, Kostel v Práčově – zapomenutý klenot lucemburské gotiky, In: Zprávy památkové péče: Časopis státní památkové péče, Roč. 61, č. 7 (2001), s. 204 - 212 ISSN 1210-5538

[2] Jan Frolík, Záchranný archeologický výzkum u kostela Sv. Jakuba v Práčově (obec Svídnice, okr. Chrudim) v roce 2001, Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 28, 2002, str. 232 – 239

[3] Antonín Klaus, NASAVRKY. Obraz místopisný i historický, 1915, Nákladem obecního zastupitelstva. Tiskem Františka Riedla v Německém Brodě.

[4] Jaroslav Teplý, Feudální pozemková držba v předhusitském Chrudimsku, Východočeské museum v Pardubicích, 1997, ISBN – 80-86046-26-5

[5] Chytil: Soupis památek okresu Chrudim, 1900, Práčov, str. 181 – 182

[6] Vlček, P., Sommer, P., Foltýn, M., Encyklopedie českých klášterů, Praha, 1997

[7] Uhlíř V., Varhany královéhradecké diecéze, Hradec Králové

[8] Čeněk Florián, Papírna ve Svídnici u Chrudimě, Časopis národního musea, ročník CXIV(1940), s. 73 – 81

[9]   Pamětní kniha obce Svídnice, archiv Chrudim (1924 – 1939)

[10] Památník Kampeličky – spořitelního a záložního spolku ve Svídnici vydaný k oslavě otevření vlastní budovy 11. července 1937